Entezopatie jsou bolestivé syndromy, jejichž příčinou jsou zánětlivé procesy v oblasti úponů šlach, vazů nebo kloubních pouzder. Vznikají jako následek dlouhodobého přetěžování (chronické entezopatie), nebo intenzivního nárazového zatížení některých svalů, které se následně přenáší na šlachy a vazy a může vést k jejich poškození (akutní entezopatie). Při dlouhodobém přetěžování svalu může docházet v okolí jeho úponu ke kosti k mikrotraumatizaci, následnému vzniku mikrotrhlinek, překrvení a otoku. V některých případech dochází až ke změnám v blízkosti kostní tkáně, tzv. úponové kalcifikaci, kdy se v okolí úponu ukládají vápenaté hmoty, což může vést k tvorbě kostních ostruh.

Laická veřejnost má největší povědomí o entezopatii loketního kloubu, tzv. tenisovém nebo oštěpařském lokti. Na dolní končetině zase o entezopatii kolenního kloubu, tzv. skokanském nebo běžeckém koleni nebo entezopatii Achilovy šlachy a následné patní ostruze.

Pravda je, že entezopatie se mohou vyskytnout u jakéhokoli kloubu.

Akutní entezopatie se často upravují spontálně bez nutné větší intervence. Jsou to často stavy po velmi intenzivním tréninku nebo po nárazové intenzivní fyzické práci. Chronické stavy však vyžadují komplexnější přístup zahrnující mimo fyzioterapii mnohdy i nutnou farmakologickou léčbu. Operace je až nejkrajnějším řešením a cílem fyzioterapie je zvládnutí stavu konzervativními metodami. Základem konzervativní léčby je dodržování určitých režimových opatření, ty stanovujeme striktně individuálně (délka klidového režimu, ergonomie pracovního místa…)

Zpočátku je náplní fyzioterapie práce na zmírnění bolestí a relaxaci svalu pomocí různých technik (fasciální techniky, ošetření “Trigerr pointů”, elektroléčby….). Samotným odstraněním bolestí u nás fyzioterapie nekončí. Postupně zařazujeme postižený do funkce, pracujeme na správné koordinaci a postupném zvýšení svalové síly v kontextu celého těla. Úspěšné zvládnutí léčby entezopatií je ve zlepšení svalové souhry celého tělesného schématu, tak aby se bolest dále nevracela.

„Ten kdo léčí v místě bolesti, je ztracen”. KAREL LEWIT